Torrox jsem si vlastně nevybrala. On si totiž vybral mne. Už jen proto, že jazykem mého srdce byla vždycky italština, jsem si myslela, že skončím v Itálii. Pokud tedy na můj sen o bytě u moře vůbec mělo dojít, můj příběh se mohl vyvinout úplně jinak.

A také jsem v Itálii hledala, i v Albánii a trochu v Řecku. A protože mne stále nic neoslovovalo, tak jsem si jednoho večera napsala svoje priority, zadala je do Googlu, no a světe div se – vypadl mi Torrox Costa a dokonce konkrétně projekt Sun garden, dům, kde teď bydlím.

A ty priority byly:

1. nechci ostrov ( na dovolenou ano, ale jako bydlení ne, prostě dojezd autem v případě nouze a také potřebuji mít pocit neomezeného rozletu )
2. chci novostavbu ( v Itálii se u moře moc nestaví , Řecko je na tom podobně, v Albánii se staví, ale standardy jsou trochu jinde)
3. chci mluvit jazykem místních ( tady by Itálie byla značka ideál, Řecko se tím vyloučilo – když už se učit nový jazyk, tak slovem, ale už ne písmem – stačí, že umím azbuku – a mimo Řecko by mi řečtina byla k ničemu)
4. chci bazén a blízkost moře a byt v přízemí s přímým vstupem k bazénu ( těch moc není )
5. blízkost letiště a jednoduché spoje celoročně ( v létě hodně přímých letů všude, ale v zimě blbý – zkuste se dostat na Sardínii nebo na Krétu, musíte někde přestoupit )

A tak jsem objevila Torrox. A ten mne stále nepřestává překvapovat a naplňovat.

Když jsem si tak trochu intuitivně a s velkým nadšením koupila byt u moře, v neznámém městě i zemi, měla jsem 18 měsíců nato, se z toho vzpamatovat a lokalitu a vše okolo víc poznat a prozkoumat. Říkala jsem tomu, že “ jezdím kontrolovat stavbu”. Asi každé dva měsíce jsem sem přiletěla a pomalu krok za krokem objevovala město, pláže, okolí, restaurace, začínala vnímat španělštinu a lidi. Slíbila jsem si, že budu ke všemu kritická, sundám růžové brýle své euforie a budu vnímat realitu, jaká tady opravdu je. A světe div se – skoro úplně vše je lepší než byl můj realistický předpoklad. Kdy se to v životě stane, že? Asi jen v Torroxu.

Jsou samozřejmě i věci a situace, které mi dávají zabrat, ale sluníčko, moře, dobré papání, skvělé víno a hlavně pozitivní lidé, mi to bohatě kompenzuji.

Dnes už vím, že koupit byt u moře v Torrox Costa bylo jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí, možná to úplně nejlepší.