Ronda je asi nejkrásnějším a nejzajímavějším městem vnitrozemské Andaluzie.

JA protože je to z Torroxu necelé dvě hodiny autem docela příjemnou cestou, tak jsme se vydaly tři ženské červeným kabrioletem začátkem dubna ráno na výlet.

A byl to ideální čas – počasí bylo nádherné, ani jaro ani léto, ale městem už jsme projížděli se staženou střechou a protože Ronda ještě nebyla zaplavena turisty, užili jsme si město v klidu a miru. A také jsme skvěle zaparkovali nedaleko Plaza de Toros de Ronda, kde je slavná aréna a tam jsme začaly prohlídku města.

V centrální části Rondy je více placených parkovišť, která jsou relativně blízko sebe, takže když zaparkujete na jednom z nich, zvládnete centrum pěšky bez nutnosti přejíždět.

A my jsme přes menší park dorazily na Plaza del Toros de Ronda, tedy k Býčí aréně. Vstupné do arény 8 € jsme zaplatily u pokladny, není třeba rezervace online. V létě a o svátcích je vstupné 10 €. V ceně je prohlídka arény včetně zajímavého areálu muzea toreadorské historie s originálními kostými, meči i muletami, dobovými obrazy a trofejemi, které bylo otevřené v roce 1984.

Býčí aréna v Rondě patří mezi nejvýznamnější ve Španělsku, byla otevřena v roce 1785 a dnes je nejstarší dochovanou funkční arénou v celém Španělsku.

Stavba není nijak monumentální, je široká 66 metrů a pojme asi 5 tisíc diváků. Například aréna v Seville pojme 12,5 tisíce a v Madridu dokonce 24 tisíc lidí.

O to více je však zajímavá.Tady se totiž začala psát historie moderní koridy, protože právě zde rodina Romero, hlavně slavný Pedro Romero, poprvé zavedla styl boje s býkem pěšky s muletou a mečem. Dříve se používaly koně. Legenda říká, že Pedro Romero během své kariéry udolal více než 5600 býků, aniž by byl nějak významně zraněn, což z něj učinilo až mýtickou postavu koridy.

Na jeho počest se začátkem září v Rondě koná Feria de Pedro Romero, několikadenní slavnost, při které si můžete užít průvody v tradičních krojích, flamencová vystoupení, koncerty, pouťové atrakce, ohňostroje a hlavně jedinou koridu pořádanou v Rondě – Corrida Goyesca. Tento slavnostní býčí zápas je inspirovaný dobou a stylem slavného malíře Francisco Goyi, kdy toreadoři nosí historické kostýmy z 18.-19. století. Goya je známý mimo jiné slavným cyklem 33 grafik s názvem La Tauromaquia ( tedy “ býčí zápasy”) inspirovaným právě koridou v Rondě.

Část cyklu je možno vidět v Madridu v galerii Prado anebo v British museum v Londýně.

Dalšími významnými toreadory z Rondy byli Cayetano Ordoňez a především jeho vnuk Antonio Ordoňez. Jejich sochy a také sochy býků jsou lákadlem pro váš fotoaparát u východu z arény.

Antonio Ordoněz

A zajímavostí je, že stopa rodiny Ordoňez je v Rondě stále zřetelná. Vnuci slavného Antonia dnes Plaza de Torros provozují.

Iglesia de Santa Maria la Mayor

Dalším toreadorem, o kterém je třeba se zmínit, je bohužel Curro Guillén. Bohužel proto, že je jediným toreadorem, který v Býčí aréně v Rondě zemřel. Původem ze Sevilly, ale osudnou se mu stala Ronda. 20.května 1820 ho v Plaza de Torros probodl býčí roh. Pohřben byl pod pískem u vstupu do arény kousek od místa, kde je rozsypán popel Antonia Ordoňeze. V Rondě je po něm pojmenovaná ulice a 200 let od jeho smrti vyšla kniha o jeho životě spisovatele a novináře Santiaga Sancheze Trávese “Curro Guillén – mýtus, který zemřel v Rondě.”

Když jsme se vydali z arény směrem ke světoznámému un mostu El Puente Nuevo ( Nový most) bylo už spíš léto než jaro. Naštěstí to byl kousek a příjemná procházka.

Impozantní kamenný most spojuje historickou a novou část města nad hlubokým kaňonem El Tajo, který zde vyhloubila řeka Guadalevin.

Most je známý snad ze všech pohlednic a fotografií z Rondy, ale stát na něm, vidět tu hloubku a obdivovat lidský um, který v 18 století bez moderní techniky toto dílo stvořil, je dechberoucí.

El Puente Nuevo je vysoký 98 metrů a dlouhý 66 metrů. A dokončený byl v roce 1793 po 34 letech.

Ale až na druhý pokus. První most byl dostavěn v roce 1735 a o 6 let později se zřítil a zabil 50 lidí. Důvodem zřícení byla špatná práce, nedostatek podpěr a špatné uzavření mostního oblouku. V roce 1751 bylo rozhodnuto o výstavbě “Puente Nuevo”, předtím bylo ale potřeba vyřešit financování mostu a tak město Ronda uvolnilo 15000 reálů z městské kasy a na zbytek se použily daně obyvatel.

Puente Nuevo byl mnoho let nejvyšším mostem světa. V roce 1839 ho překonal most ve francouzském Calle.

Dnes je Puente Nuevo, kromě toho, že spojuje obě strany města, symbolem Rondy a nejvíc navštěvovaným turistickým místem široko daleko.

Puente Nuevo po staletí přihlíží historii, lidským příběhům a osudům.

Legenda říká, že předtím než byl most postaven, se milenci, kteří bydleli na jiných stranách, domlouvali tajně zrcátky, v kterých se odrážely sluneční paprsky.

V roce 1917 došlo v Rondě k tragické události, kdy se v soutěsce uprostřed noci zřítil skalní útvar a pohřbil 15 lidí, kteří bydleli v mlýnech nacházejících se na dně kaňonu Tajo. Mlýny ke své práci využívaly sílu proudů řeky Guadalevín. Mezi mrtvými bylo prý 10 členů jedné rodiny. Když jsme v Rondě byli my, koryto řeky bylo skoro vyschlé, a to zřejmě díky změně klimatu.

Uvnitř mostu jsou místnosti, které sloužily jako vězení, jednu dobu i jako hostinec a dnes je tam malé muzeum historie mostu.

Most neblaze proslul za občanské války (1936-1939),kdy místnosti právě sloužily jako vězení. Traduje se, že zajatci byli shazováni z mostu do rokle El Tajo a že jsou stále slyšet kroky, hlas a nářek jejich duchů.

A legenda říká, že při stavbě mostu zahynuli i někteří dělníci a i jejich duše prý most hlídají a zjevují se za mlhy nad roklí El Tajo.

Podle místních pověstí byl most i svědkem milostných tragédií, nešťastní milenci končili na dně rokle skokem do 122 m hluboké.

Další zajímavostí je, že most je postaven z kamene vytěženého přímo z rokle pod mostem.

Most inspiroval i Ernesta Hemingwaye a Orsona Wellse.

Orson Wells byl zcela okouzlen Rondou a je poblíž na své přání pohřben.

Ernest Hemingway použil motiv nešťastných zajatců shazovaných z mostu ve známém románu z období občanské války “Komu zvoní hrana” a byl fascinován býčími zápasy o kterých psal v nádherném románu “Fiesta”a je známý výrokem, “Kdybych měl jet do Španělska na svatební cestu, jel bych do Rondy.”

Opouštíme most a vydáváme se směrem na náměstí Plaza Duquesa de Parcent”, kde se nachází hlavní historický kostel Inglesia de Santa Maria la Mayor. Náměstí je plné venkovních turistických restaurací, asi jsme si nevybrali tu nejlepší. Příště se zanoříme více do okolních uliček směrem od centra a najdeme nějakou typickou rodinnou restauraci, kterou zde budu moci doporučit. K historii a kultuře přeci patří i gastronomie.

Loudavým krokem jdeme směrem k autu a ještě si v baru dáme na rozloučenou sangrii a cortado ( káva s trochou horkého mléka, tak nějak po španělsku skvělá) pár posledních fotek, nasedat a jedem…

Byl to krásný den a určitě ho budeme opakovat, protože Ronda prostě stojí za to a hlavně na mém seznamu jsou další místa, která zde chci navštívit.